fbpx
poslední pohled

Z Anglie do karantény

Psát o našem odletu domů jsem měla sice v plánu, ale až za delší dobu. Tím, že to sem napíšu si budeme muset přiznat, že je to pravda. Že už je konec. Minulý článek se týkal cestování v našem životě a plánovala jsem se podělit o žhavé typy a zkušenosti, které jsme na cestách nasbírali. Teď jsou ale kolem nás velké změny a jedna velká se týká i nás. Letěli jsme z Anglie rovnou do karantény.

Anglie nás okouzlila. A tak po roce, jako Aupair couple jsme se rozhodli zůstat ještě o chvilku déle a zkusit si i jiné práce. Došli jsme k závěru, že rok je krátká doba, ale dva roky jsou moc. Koupili jsme si tedy letenky – už někdy v listopadu – domů. Datum odletu byl plánovaný 25. března a já už se popravdě nemohla dočkat. Rodinu jsme neviděli od září a videohovory nám přestaly stačit. Začalo nám všechno chybět a čím víc se blížil datum odjezdu, tím pomaleji čas utíkal.

Výhled Anglie
Začátek února

Začátkem února jsme začali řešit přepravu našich věcí do Česka. Potřebovali jsme poslat minimálně dvě bedny, ale z minulé zkušenosti jsme věděli, že určitě ne přes poštu. Zkoušeli jsme tedy dva dopravce, kteří nastartovali naše nervy. Problém s dopravcem se nám ale nyní zdá jako úplná banalita. Od začátku března totiž situace nabrala vysoké obrátky. 

Zrušili nám let

Každý z vás si všiml, jak to teď ve světe vypadá. Korona virus se šíří světem jako módní výstřelky Billie Eilish. Než jsme se stihli zorientovat, co se všechno děje (V Anglii jsme neměli setobox a internet moc nesledovali), zrušili nám let. Nevěděli jsme, co náš ještě čeká, proto jsme byli úplně klidní. Přerezervovali jsme si tedy let ze středy 25. na pátek 27. a s klidnou hlavou pokračovali v denním režimu. 

Anglie auto
Zrušili nám druhý let

“Tady už se něco děje. Zrušili i páteční let a nejde mi koupit žádnej let do konce měsíce.” V této chvíli jsem já osobně začala upadat do depresí. Já jsem byla ten slabší článek, který se těšil domů a který už psychicky nezvládal každodenní režim a tak nějak celkem. A teď jsme se museli rozhodnout, jak budeme postupovat dál. Zůstat? Nezůstat? Jestli zůstat, tak na jak dlouho? Situaci nám ztížil i fakt, že za nás do cottage (chaloupka) měla nastupovat Verča. Slečna žijící kousek od nás, která počítala s nastěhováním v den našeho plánovaného odjezdu – pátek 27. března.

Není cesty zpět

Nedalo se nic dělat, museli jsme jednat rychle. Už jen kvůli opatřením, která se začínala dít v Česku. Anglie byla v o dost vážnější situaci, ale popravdě se nedělala žádná opatření a lidi se chovali úplně normálně. Až na prázdné regály v obchodech. V neděli 15. března večer jsme se dozvěděli, že zavírají hranice, obchody, restaurace, prostě všechno, kde se scházejí lidé. Nechtěli jsme riskovat, že se nebudeme moci vrátit domů v blízké době a tak jsme začali hledat nejbližší možný způsob dopravy domu.

cesta z anglie do česka
Nouzový autobus X letadlem do Mnichova

Psali jsme na ambasádu s žádostí o dvě místa v nouzovém autobuse z Londýna. Problém byl v tom, že jsme byli na čekací listině a netroufli jsme se spoléhat na štěstí. Koupili jsme si tedy na středu  18. letenky z Anglie do Mnichova, kde nás měli vyzvednout naši rodiče. Kdyby je nechtěli pustit přes hranice, záložní plán byl nouzový autobus z letiště, organizovaný českou vládou, který ale, jak na potvoru, ve středu nejel. V pondělí jsme byli naposledy v pracích a v úterý začali balit. Objeli jsme všechny naše známé, zaměstnavatele a přátele, které jsme si za tu dobu našli a rozloučili jsme se. 

Středa 18.března

Všechno na nás padlo. Víc věcí v kufrech, než jsme čekali. Vrátit půjčené auto jedné z rodin a dobalit kufry. Za hodinu nás má vyzvedávat Jirka s Ivet a vést na letiště (za což jsme velice vděční). Nic není hotové a my ležíme v nervech. Tyto tři dny pro nás byly jedny z nejnáročnějších. Všechno jsme zvládli, zavřeli kufry, rozloučili se s naší anglickou rodinkou a odjeli na letiště. Nasadili respirátory, odbavili kufry, prošli přes kontroly až ke konečnému gatu. Čekali jsme až se otevřou dveře a my budeme moct projít chodbou do letadla a ukončit kapitolu – Anglie.

Anglie letiště
“Všem lidem, kteří nejsou němečtí občané, se let do Mnichova ruší”

Tahle věta zazněla 10 minut před plánovaným odletem. Vypukla panika. Nikdo nevěděl, co se děje a v té chvíli jsem si řekla – Je po všem. Lidé s německými pasy procházeli přes konečnou kontrolu znovu a pak jsme zbyli my, skupina cizinců. Lhali jsme, když jsme se přidali k lidem, kteří se do letadla dostali skrz přestupný let v Mnichově. Ale myslím si, že kdybychom nelhali, neodletěli jsme. Stejně tak, jako zbylí 3 cizinci. 

Anglie letiště
Vítězný pocit v letadle byl předčasný

Prožila jsem svůj nejhorší let. Z návalu stresu mi bylo špatně a ještě hůř po příletu na pasové kontrole. Cizinci, kteří se do letadla dostali skrz přestupný let nyní chodili do prosklené místnosti, pas jim byl odebrán a čekali na výslech. Když jsme přišli na řadu, ani my jsme se nevyhnuli otázkám typu – Kam letíte? Neletíte? Máte tu auto? Kdo pro vás přijel? Chcete se zdržovat v Německu? S nuceným úsměvem na dva přihlížející policisty jsme vše zodpověděli a ti se pak rozhodli, že nás pustí. 

Anglie letadlo
Slzy dojetí a český toast!

Hned jsme volali rodičům, abychom se ujistili, že jsou v pořádku a běželi na místo setkání. Ani vám nemůžu slovem popsat ten úžasný pocit, když jsme se našli a pocítili bezpečí. Mamka hned vyndala balíčky s dobrotami a my už jen tiše seděli v autě a vstřebávali vše, co se vlastně za ten celý den událo. Na hranicích nás ještě čekala poslední kontrola, za přítomnosti vojáků a policistů, ale díkybohu nebyl jediný problém. 

fotka z polaroidu

Teď vám píšu tento článek z bytu Františkovi babičky a dědy, kteří jsou na chalupě a my tak máme možnost být spolu a odděleně od rodiny. Jsme v karanténě, kde nám zbývá ještě 10 dní a my se snažíme být co nejvíce kreativní. Shit happens, berme to tak. Chceme co nejlépe využít tento čas a posunout se co nejdál. Protože až se dostaneme z tohoto izolovaného bytu, jediné co si budeme užívat budou naše mamky a taťkové, sourozenci a babičky, dědové a přátelé, kterým momentálně můžeme leda tak mávat z okna.

Važme si toho, co máme a neberme to jako samozřejmost. Nic totiž není samozřejmé!

Jestli máte podobné zkušenosti, podělte se s námi! Ať už z Anglie, nebo z letiště. Zanechte komentář, nebo nám napište na Facebooku, nebo Instagramu. Rádi si poslechneme vaše příběhy.

S Láskou vaši Doubletraveller!

Jeden komentář

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..