Afgánistán za zády

Sibiř – dobrodružství Ondry Vlka – 2.část

V minulém rozhovoru jste se seznámili s cestovatelem Ondrou Vlkem. Podívali jsme se s ním do Mongolska a prožili tak jeho náročné situace na hranicích. Dnešní pokračování bude ještě o level výš. Dočtete se o cestě přes Sibiř a velkém dobrodružství, co Ondru na cestě potkalo.

Tvoje druhá cesta vedla přes Sibiř, o které bude celá druhá část našeho rozhovoru. Tentokrá jsi nejel sám, ale s cestovatelem Markem Havlíčkem. Protože jsme tvou cestu bedlivě sledovali, víme, že se stalo něco neočekávaného. Můžeš nám popsat tvůj zážitek?

Ondra: “Jeli jsme z Bajkalu na Severobalkaysk, kde začínala Bajkalsko-amurská magistrála, jenomže tam nevedla přímá cesta a museli jsme to objíždět. Marek našel na satelitních snímcích cesty, my jsme si ty snímky uložili do mobilu a podle nich jsme jeli. Byly to v podstatě nějaké polní cesty. Vyrazili jsme a po nějakých 200 kilometrech jsme narazili na první vesnici, kde jsme se najedli a jeli jsme dál. Po dalších 100 kilometrech už se cesty začaly dost zhoršovat, byly dost umletý, komplet všechno bylo pryč. Tam jsme potkali první zlatokopy, kteří se vydali na Sibiř do těch míst pracovat a těžit zlato. Zastavili jsme u nich, poprosili o vodu a taky jestli nám nakreslí plánek, abychom věděli kudy dál. Ty cesty se pak totiž rozdvojovaly a roztrojovaly.

Sibiř a blátivé cesty

Nakreslili nám mapy a řekli, že po nějakých 50 kilometrech potkáme další zlatokopy, kteří nám zase řeknou, kudy dál. Tak jsme jeli, jeli, potkávali jsme rozvodněný bažiny a vysoký brody. To byl třeba 200-300 metrů brod a my se museli brodit s motorkou v bahně. Tam mi začala prokluzovat spojka. Měl jsem náhradní spojku s sebou, ale k tomu, abych to mohl nějak opravit jsme se potřebovali dostat k těm druhým zlatokopům.”

Sibiřští horalové
To jsi se nebál jet s prokluzující spojkou v tomhle terénu?

Ondra: “V tu chvíli jde spíš o to, že musíš. Dojeli jsme tedy k těm druhým zlatokopům a pustili jsme se do opravy. Bohužel jsem opravu zkazil a praskl mi spojkový koš, takže mi spojka fungovala tak na jednu třetinu. Buď to nejelo, nebo se nedalo pořádně řadit. Marek chtěl jet dál, ale já jsem byl rozhodlý, že s takhle fungující motorkou dál nepojedu. Domluvili jsme se, že se vrátíme zpátky. Zlatokopové nám řekli, že nemusíme jet tou samou cestou zpátky, ale že tam vede ještě jedna cesta přes les, která není tak zavodněná a pojede se nám líp.”

oprava porouchané spojky uprostřed sibiřských lesů
A to byl kámen úrazu?

Ondra: “Kámen úrazu byl ten, že když jsme dojeli na odbočku do lesa, tak tam nebyla jedna odbočka, ale dvě. Marek říkal, že máme jet určitě do prava do lesa, což se mi nezdálo, protože ta cesta byla zarostlá a bylo vidět, že tudy nikdo dlouho nejel. Marek řekl že tudy pojede a tak jsem jel kousek s nim, abych viděl, jestli se cesta zhoršuje, nebo bude průjezdná. Cesta se zhoršovala, zhoršovala, až jsme narazili na bažinu a Marek tam zapadl. Byl po kolena v bažině i s motorkou, ale když jsme ho z ní dostali, řekl že už zpátky rozhodně nepojede a jestli se rozdělíme, sejdeme u prvních zlatokopů.”

zapadlá motorka uprostřed Sibiře
Takže jste se nakonec rozdělili?!

Ondra: “Já jsem sám jet nechtěl a kvůli tomu jsme se tam i trochu chytli. Ale nakonec jsem jel, protože jsem tý první cestě nevěřil. Vrátil jsem se na rozcestí a jel druhou cestou. Byli jsme s Markem domluvení, že na sebe u prvních zlatokopů počkáme hodinu a když tam do hodiny jeden z nás nepřijede, začneme to řešit. Dojel jsem na místo, kde jsem čekal nějakých 4-5 hodin, lítal jsem i s dronem, jestli Marka někde neuvidím z dálky, ale nikde nebyl. Řekl jsem to zlatokopům a šli jsme ho hledat. 

Blátivá cesta na Sibiři

Nejdřív jsme jeli autem na to rozcestí, kde jsme se rozdělili. Řvali jsme na něj, já jsem lítal s dronem a pokoušel se ho najít. Když jsme od zlatokopů odjížděli, jeden z nich – Ivan – bral pušku. Říkám mu: “Proč bereš tu pušku?” On se na mě podíval jako na úplnýho magora a říká: “To je kvůli medvědům. Tady je tolik medvědů, že jet do lesa bez pušky? To jste magoři.” 

Ruský lovec s puškou na sibiři
Co se dělo potom, když jste dojeli na to rozcestí? Našli jste ho?

Ondra: “Nenašli. Nikde nebyl a tak jsme tu cestu celou objížděli až na cestu hlavní, kde by měl Marek původně vyjet. Ivan říkal, že tudy nemá šanci projet a že tudy minimálně 30 let nikdo nejel. Navíc jsou všude popadaný stromy. Na místo jsme dojeli asi v jedenáct hodin večer, troubili jsme, blikali jsme, ale nikde nikdo nebyl. Jeli jsme tedy zpátky s tím, že druhý den ráno ho půjdeme hledat a budeme stopovat celou jeho cestu a prostě ho najdeme. Ivan mi naznačoval, že je pravděpodobný, že to nepřežije, protože si nerozdělá oheň… takže ho sežerou medvědi.”

Jak to vypadalo druhý den?

Ondra: “Druhý den ráno jsme ve třech sedli do auta a znovu dojeli na rozcestí, kde jsme se s Markem rozdělili. Všichni tři jsme šli pěšky, asi 25 kilometrů a stopovali jsme ho. Viděli jsme přesně kudy šel, kde táhl motorku přes kmeny a hlavně jsme potkali hromadu medvědích stop. Nejhorší pocit byl ten, když jsme pokračovali po cestě, já jsem šel uprostřed, Ivan šel přede mnou s puškou a Igor za mnou s pistolí. Najednou Ivan zařval ať stojíme a za houštím jsme viděli nějaký pohyb. Sice vyběhly dvě srnky, ale ten pocit byl hrozný. 

medvědí stopa na sibiři

Nakonec jsme se dostali až na místo, kde se napojovala ta naše cesta na hlavní a viděl jsem, že Marek nejel na to místo, kde jsme se měli sejít, ale že jel zpátky dolů k Bajkalu. Podle mě si myslel, že jsem se na něj vykašlal. Takže jsem pak naštvaný sedl na motorku a vyrazil za ním. Potkal jsem ho na půli cesty, jak zase on hledá mě.” 

Co se ti honilo hlavou, když jste se nakonec našli?

Ondra: “Když se tohle stane, když tě s polorozbitou motorkou někde někdo nechá, tak už je pak těžký mu věřit.” 

Sibiřský les a lom
Jak jste se vlastně s Markem potkali?

Ondra: “Potkal jsem ho na jedné cestovatelské grilovačce, kde jsem říkal, že chci na Sibiř, projet tyhle staré gulagy a zapadlá místa. Chtěl jsem to hlavně jet v nějakým normálním režimu. Marek se přidal, ale chtěl to posunout ještě na vyšší úroveň. Takže to nakonec posunul. Marek teď jede Tatra kolem světa 2, kdy on je vlastně zakladatelem toho celého projektu.”

Když jste cestu na Sibiř jeli, dávali jste příspěvky na vašich sociálních sítích a nešlo si nevšimnout Markova videa, ve kterém se v tu noc loučil s rodinou. Co v tuhle chvíli můžeš vlastně dělat? Jak zachovat ten vnitřní klid?

Ondra: “Víš co… Tohle nemůžeš dělat. K tomu vůbec nemělo dojít. My jsme tam bydleli u Rusů v takové malé dřevěné kůče a tam když přijdeš dovnitř, všude jsou mříže. I já, když jsme tam spali, jsem spal zamřížovaný, protože před třemi lety tam medvěd rozsápal přesně tuhle chajdu a roztrhal 3 zlatokopy. Oni říkají, že 9 z 10 medvědů se bojí, že nepřijdou, ale ten 10. je magor a ten jde po všem. Ti chlapi jdou spát s puškou vedle hlavy a furt mají pušku u sebe. I když jsme seděli na takové pofidérní terase, všude jsou opřené pušky. To prostě nechceš. A já jsem si to nebezpečí ani v tu chvíli neuvědomoval. 

medvědí stopa na sibiři
Když jsi tohle zažil, měl jsi to “štěstí” a viděl jsi na vaší cestě na Sibiř nějakého medvěda?

Ondra: “Neviděl. A z jedné strany mě to mrzí. V tu chvíli musíš vědět, že fakt žiješ. Že jenom nepřežíváš v práci a nedoplácíš hypotéku. Furt jsi na takové hraně. Ale to není jen tohle. Pak, když jedeš třeba v Tádžikistánu v horách, kde 250 kilometrů nikoho nepotkáš a jen tak tam sedíš, obklopený horama… koukáš na to a v zádech máš Afghánistán a cítíš, že teď jsi na živu. Teď žiješ. A je ti jedno, že jíš blbě, že máš průjem a bolí tě hlava. Cítíš volnost a hlavně ti neubíhají dny a měsíce tak, jako tady, když chodíš každý den do práce. Spoustu lidí přežívá.

jízda okolo jezera na sibiři
My jsme četli jedno hezké přísloví, které se sem akorát hodí a to – Je škoda život provydělávat – .

Ondra: “Je to tak, já nechci makat celý život, abych si našetřil jednou ročně na dovolenou. Pak budeš ležet na smrtelný posteli a nakonec jsi v podstatě nikde nebyl a nic jsi neviděl. Navíc v dnešní době se dají mnoha způsoby rychle vydělat peníze. A je v podstatě úplně jedno, kde jsi. Nevím, jak to bude teď, v téhle corona – situaci, ale do teď to byla výhoda naší generace. Je jen na tobě, kde chceš být a co chceš dělat. Pak najdeš sám sebe.

Já jsem měl v hlavě po roce v práci guláš. Pořád přemýšlíš, kde chceš být a proč tam nejsi. A nejhorší je, že vyděláváš jen na to, že žiješ. Nebo nežiješ, ale přežíváš. Vyděláváš na jídlo, na hypotéku, na účty. Žiješ ve stereotypu, zpohodlníš, ztrácíš chuť do života a hlavně ztrácíš emoce.”

afgánistán
Je to pravda. Jak tedy tahle situace ovlivňuje tebe? Nemůžeš cestovat, pomalu nemůžeš ani vyjet za hranice…

Ondra: “Já jsem teď popravdě v prd*li. Děláš něco, co tě baví, cítíš se na to, připravuješ se a najednou ti řeknou, že teď to dělat nebudeš. A nejhorší je to, že s tím nemůžeš nic dělat. Já to chápu, ale štve mě, když mi lidi kolem říkají – buď v pohodě, buď dobrej… – jak se cítím je moje věc a nechci, aby mi někdo říkal, jak se mám cítit. Hlavně teď, když jsem se po čtyřech měsících vrátil z cesty na Sibiř a šel jsem bydlet k rodičům. Proto se stěhuju do Prahy do bytu, alespoň na tu chvíli, než se všechno tohle uklidní.”

Druhá část rozhovoru s Ondrou o jeho cestě přes Sibiř je u konce. Doufáme, že jste měli alespoň takovou husí kůži, jakou jsme měli my, když jsme s Ondrou tento rozhovor dělali. Děkujeme, že vás náš blog zajímá a že tyto příběhy čtete! Jen ať si prorážejí cestu ven a ví o nich víc a víc lidí. Potom bude víc a víc lidí, kteří se nebudou bát žít.

Sibiř

Příště se můžete těšit na třetí část rozhovoru s Ondrou. Zakončíme Ondrovu cestu na Sibiř, dozvíte se co dělal, když se mu rozbila motorka a musel se vrátit do Čech. Taky se zmíníme o jeho přednáškách, značce, nebo se dozvíte Ondrovu nejhezčí vzpomínku ze všech cest. 

No máte se zase na co těšit! Připomínáme, že Ondru můžete kontaktovat na Instagramu nebo na Facebooku. To samé platí i o nás, můžete nám zanechat komentář pod článkem, nebo napsat váš nápad na další rozhovor. A to na náš Facebook, nebo Instagram.

Děkujeme vám za pozornost a těšíme se příští neděli!

S láskou vaši Doubletraveller! ❤️


Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..