fbpx
Výhled na útesu cornwall

Cesta do Cornwallu

Už v minulém článku jsem Vám chtěla představit jeden z našich mnoha výletů, které jsme podnikli v Anglii. Bohužel jsme za tu dobu stihli opustit náš více než roční domov a vrátit se zpátky do Česka. O našem odjezdu se můžete dočíst v minulém článku Z Anglie do karantény. Dost ale negativních zpráv, těch je touhle dobou víc než dost a nechte mě vám přiblížit, jak vypadala naše cesta do Cornwallu. Celou cestu jsme dokumentovali na GoPro a sestříhali do finální verze, kterou můžete najít TADY.

Cesta do Cornwallu
Cornwall

je metropolitní hrabství, které lemují nádherné útesy. Najdete ho na nejzápadnějším poloostrově Anglie a je to podle nás jedna z nejkrásnějších oblastí celé Velké Británie. My jsme se rozhodli, že právě tady chceme strávit Nový rok. Byly asi tři dny do konce roku 2019 a my na poslední chvíli tvořili plán celého výletu. 

Cesta do Cornwallu

Nejdřív jsme se podívali na zajímavá místa a označili si je v mapách. Tentokrát jsme sem zahrnuli i místa turistická, protože jsme si byli jistí, že v tento čas tam zase tolik lidí nepotkáme. No a nakonec jsme si přes Airbnb našli ubytování. Odkaz na slevu jsme Vám poskytli v článku Cestování, aneb láska v našem životě. V plánu jsme měli dvě noci a tak jsme jedno ubytko směřovali na začátek výletu a druhé tak nějak do druhé poloviny.

Přístav v Cornwall

Nepotrpíme si na luxus, ubytování bereme jen jako možnost přespání, ale tady jsme udělali výjimku. V prvním ubytování jsme strávili nejkrásnější Nový rok. S nejlepší Domino pizzou, šampaňským a neuvěřitelným výhledem na přímořské městečko s přístavem. 

Výhled z pokoje
Druhý den ráno

jsme měli v plánu jet do Lost Gardens of Heligan. Bohužel měli otevřeno až od 10:00 a na čekání jsme neměli čas. Měli jsme v plánu stihnout hromadu věcí. Popojeli jsme ještě západněji podél pobřeží a dostali se až k Lizard Point. Někdy jsou cesty dost zajímavé, hlavně co se týče právě útesů, protože většinou nejsou zapsané v mapách. Víte tak cca kde se místo nachází, ale poslední míle si musíte vystačit jen s navigačními cedulemi. O to byla cesta do Cornwallu záludnější.

Lost Gardens of Heligan
Lizard Point v Cornwallu

Když jsme se dokázali odprostit a dostatečně nabažit téhle nádhery, mohli jsme pokračovat dál. Dalším bodem na naší mapě byl Wheal Prosper Tin Mine. Další nádherný výhled, kde se stačí jen posadit a vnímat ten klid. Vlny, které se rozbíjí o útesy a divoké koně, které se kolem vás prochází, jako byste tam vůbec nebyli. No a na jednom z útesů stojí Engine House, který je starý 200 let a byl součástí těžby mědi a cínu.

Wheal Prosper Tin Mine v Anglii
Výhled na moře

Na pomalý západ sluníčka jsme si nemohli vybrat lepší místo, než ostrov, na kterém se pyšní klášter s nádhernou zahradou. St Michaeľs Mount je cornwallský klenot a my jsme pochopili proč. Měli jsme štěstí, protože kamenitá cesta, která spojuje ostrov s pláží bývá zpravidla zakryta mořem díky přílivu a odlivu. Když se cesta ukáže, je to prostě nádhera. My měli tu možnost všechno vidět na vlastní oči. Za vstup do zahrad a kláštera se muselo platit, ale v prosinci a lednu bývají zahrady zavřené. A my jsme stejně po celém dni měli hlad. 

St Michaeľs Mount v Cornwallu
Předposlední zastávka

byla Františkova nejoblíbenější. Jmenuje se Land’s End a je to nejzápadnější bod Velké Británie. Co nás ale mrzelo, že se musí platit za fotku s cedulí. Platíte si parkoviště, které je přehnaně vysoké, vstup a pak ještě za to, že si stoupnete k ceduli Land’s End a New York a vyfotí vás 70 letý pán, který na to pomalu ani nevidí. Vy mu dáte 10 liber, on vám rozmazanou fotku s kusem prstu přes objektiv. On je šťastný a vy nejšťastnější. My jsme – jako správní Češi – počkali až pán bude zaneprázdněn ukazování svého díla zákazníkům a fotku jsme si tajně udělali taky. 

Land's End

Při poslední zastávce na Mayon Cliff Shipp Wreck jsme už skoro neviděli. Ale když už už jsme od vraku byli kousek, museli jsme se tam zastavit. Cesta byla pekelná. Museli jsme auto nechat docela daleko u pláže, kde končila silnice. Dál jsme museli po svých a František, jako navigátor, se držel hlášky – je to sice dál, ale za to horší cesta. Lezli jsme skrz ostré a trnité keře, brodili se v bahně a do toho nás kousali nějaké otravné mušky. Ještě že jsem se na zpátek ujala iniciativy já a provedla nás pěší zónou, která nás dovedla k autu a ještě o 10 minut dříve. Ženská, no. 

Mayon Cliff Shipp Wreck v Anglii

Po dlouhém dni jsme se těšili jen a jen na odpočinek, který jsme také získali v druhém ubytování. Na Airbnb milujeme to, že poznáme hromadu nových lidí. Annalisa byla milá a upovídaná starší dáma, která žila v malém domečku s 2 letou fenkou Lunou. Luna nás vítala po celou dobu našeho pobytu a dostat jí z pokoje a postele byl nadlidský úkol. Ráno nás přišla vyprovodit ve svém červeném pyžamu a my se jen usmáli a poděkovali za krásné ubytování.

Pes Luna v Airbnb
Pokračovali jsme přes Truro,

které mě okouzlilo. Město v kopci s vysokou katedrálou. To ráno pro mě bylo ale stejně nejdůležitější Starbucks a to, že měl otevřeno i přes svátek Nového Roku. Zachránil mě před úpadem do lenivosti a proměněním se ve fňuknu. Z Trura jsme vyjeli na pláž Perranporth Beach a modlili se, aby z těch černých mraků nezačala pršet. Nezačalo. Užili jsme si pláž, další útesy, kterých nebudeme mít nikdy dost a pospíchali na Tintagel.

Perranporth Beach v Cornwallu
Tintangel Castle

je místo mnoha a mnoha nádher. Místo se sice jmenuje po hradu, na kterém jsme ani nebyli, protože nás uchvátil mys, který je mostem spojen s pevninou. Pod mysem se ukrývá jeskyně Merlin’s Cave, která se při přílivu plní vodou. Takže její navštívení je možné jen při odlivu a to je také velké štěstí. Štěstí, které jsme měli i tady. Za vstup na mys, kde více méně nic není, byl 30 liber na osobu. Nejdražší je nejspíš cesta po mostě nad propastí. Hezčí, než z venku ten mys být nemohl a tak jsme se vyčerpní rozhodli oficiálně naše 3 denní dobrodružství ukončit. 

Merlin's Cave v Cornwallu v Anglii

Cestou domů jsme si zajetí na nudle do Wagamama do Bristolu a pak rovnou do postele. Na cestě jsme strávili víc, než 12 hodin a podívali se na 10 míst, která nás naprosto okouzlila. Poznali 3 fajn lidi a jednu šarmantní Lunu, pili šampaňské ve velké vaně a poprvé oslavili Silvestr sami. Byly to jedny z nejkrásnějších dní, které jsme strávili na cestě. Děkujeme za tu možnost!

Jestli máte nějaké dotazy, nebo cokoli, co nám chcete sdělit, můžete nás kontaktovat na Instagramu Doubletraveller, Facebooku Doubletraveller, nebo tady zanechte komentář. Děkujeme, že s námi sdílíte radosti a strasti z našeho života a… zase v neděli!

S láskou vaši Doubletraveller!

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..