Běžci v Keni – Jiří Csirik – 1. část

Ahoj, vítáme tě zpět u další dávky dobrodružství. Pokračujeme v rozhovorech! Pro ty, kteří nečetli náš minulý článek, přidáváme odkaz. Díky dnešnímu rozhovoru se budete cítit jako Běžci v Keni.

Naším dnešním hostem je Čurda, celým jménem Jiří Csirik, který je velký a nadějný běžec. Je mu 28 let, je zadaný, ale svobodný. Věnuje se běhání a miluje historii. Bydlí “na mlejně” z 16. století, ve Vítějovicích.

Jako první se tě zeptáme, jak jsi se k běhu vůbec dostal? Co tě k běhu dovedlo?

Čurda: “Začínal jsem fotbalem, jako asi každý, ale vždycky jsem si přál hrát hokej. Táta mi tenkrát řekl, že mě na hokej vzít nemůže, protože na to nebyly finance, a tak jsem začal hrát hokejbal. Když jsem byl v 6. – 7. třídě, ve Vimperku se zranil hokejový golman. Já jsem se toho chytil a začal hrát za Vimperk. Hokej jsem hrál do 9. třídy a pak jsem se rozhodoval, co se mnou bude dál. Chtěl jsem jít na školu, kde se nebudu muset hodně učit a kluci mi poradili buďto Gymnázium Olympijských nadějí v Budějovicích – kde se běhá, nebo do Vimperka na cyklistiku. Tak jsem zůstal ve Vimperku a šel na cyklistiku. 

K tomu jsem pokračoval v hokeji a součástí příprav na sezónu byl běh. Na školních olympiádách jsem věděl, že mi běh jde a možná bych byl i dobrej, ale nikdy jsem se tomu naplno nevěnoval. Po gymplu jsem se rozhodl, že cyklistiku dál dělat nechci, protože bych se tím v budoucnu neuživil a nechal si kolo jako koníček. No a na jednich závodech si mě všiml reprezentační trenér na běh a řekl mi, že mám dobrou postavu. A tak jsem začal běhat.”

Je třeba říct, že nejsi typ člověka, který běhá kolečka na fotbalovém hřišti. Ty jezdíš trénovat rovnou do Afriky. Kdy jsi podnikl tvou první cestu?

Čurda: “Moje první Afrika byla v roce 2013 a pak následně 2014, kdy jsem jel do Maroka. Ale to byla pro mě spíš taková Evropa, tam jsem žádný dobrodružství moc nepocítil. Teprve se rozjížděly sociální sítě, Instagram, Facebook, tak jsem to ani nemohl nijak šířit dál. V Maroku jsem byl dvakrát, vždycky na měsíc a pak jsem trénoval tak nějak tady. No… trénoval jsem, ale nikdy to nebylo naplno. Chodil jsem ještě na brigády a času na běhání jsem moc neměl, až jeden den jsem dospěl do fáze, že s běháním skončím. 

Nakonec mě navnadil kamarád David, který jezdil trénovat do Keni. Řekl jsem si, že to bude můj poslední rok a pojedu s ním. A protože jsem filmový fanoušek, rozhodl jsem se, že o tom natočím film. Takže jsem si nakoupil kameru a šel jsem do toho s tím, že něco natočím a něco z toho třeba vznikne. Později vznikl film Běžci v Keni. Paradoxně před tím, než jsme odjeli, jsem Davidovi řekl, že by byla sranda mít pak premiéru v kině Cinestar. Tak moc jsem to chtěl, až se mi to nakonec povedlo.”

Proč zrovna Keňa?

Čurda: “Keňa je běžecká velmoc. A taky jsem myslel na to, že když budu končit kariéru, tak už se tam třeba nikdy nepodívám. Takže jsem si řekl teď, nebo nikdy a šel jsem do toho.”

Jak se vám to celé s Davidem povedlo uskutečnit?

Čurda: “David už tam byl třikrát, takže věděl, co a jak. Byl tam jednou na 3 měsíce a dvakrát na půl roku. Já jsem tam byl poprvé na půl roku – od listopadu do dubna – a bylo to pro mě dost krušný. Já jsem si totiž nezjišťoval, jaký to tam je, nečetl jsem si žádný články. Ty první tři dny jsme měl kulturní šok jako blázen. Ještě bylo období dešťů, takže všude jenom pršelo a bylo hnusně. Na záchod se muselo do díry, voda… když už, tak studená, ale stalo se, že třeba týden/ dva týdny netekla vůbec. Jídlo tam není dobrý, není to nijak ochucený.”

Jak jste se tam vůbec domlouvali?

Čurda: “Tak Keňa je bývalá britská kolonie, takže tam mluví Anglicky. To byla jediná výhoda, že jsme se tam domluvili. Je to úplně něco jinýho. Teď zpětně nechápu, jak jsem tam těch 5 měsíců mohl vydržet.”

Podruhé jsi tam jel taky na půl roku?

Čurda: “Nene, podruhé jsem tam byl na tři na měsíce, což už se dalo vydržet a hlavně jsem věděl, co čekat. Ale jsem rád, že jsem si to před tou první cestou nezjišťoval, protože bych tam třeba ani nejel. I z filmu se to může zdát nic moc, ale já si to zažil a vim, že v reálu je to ještě dvakrát horší.”

Kde jste vůbec bydleli? Ve filmu Běžci v Keni jsme viděli, že jste si vybavovali pokoje.

Čurda: “Bydleli jsme s Keňanama. Záleží na tom, jak jsou bohatí. Když nejsou úplní chudáci, tak si postaví třeba 5 řadových bytečků a ty pronajímaji. Keňani jsou takoví, že jsou schopni se stěhovat klidně dvakrát do měsíce. Většinou bydlí v bytečku, co má dva pokoje a tam bydlí celá rodina, třeba o osmi lidech. Je to tam dost různý.

Takže tam jsme bydleli s nima, platili jsme stejný nájem, jako oni, což bylo 700,- Kč na měsíc a byli jsme spokojení.” 

Všechno můžeme vidět ve tvém filmu Běžci v Keni. Ale pro ty, kteří film neviděli.. jak se vám tam celé ty měsíce žilo?

Čurda: “Zvládal jsem to docela dobře. Co bylo horší, jsem zvyklý slavit Silvestr, na Vánoce být doma a tady to bylo jiný. Ještě s tím dvouhodinovým posunem. Třeba když jsem šel ráno v 5 na trénink a psal mi kámoš, že jde s tamhletou a touhletou holkou ze Silvestra a já si říkal… Ty vole a já teď jedu na trénink. Teď jsem měl bejt někde na kaši a já jdu běhat…

První dva měsíce jsem tam byli sami s Davidem a v lednu přijeli další češi, další tři běžci. To pro nás bylo zpestření. Tou dobou byl David ještě hodně skromnej a neujížděl si na žádných čokoládičkách a na sladkostech. Ten sviňák mi zapomněl říct, že 4 km od nás je hotel, který má nějaký Belgičan, a vaří tam evropská jídla. Měli imitace hambáče, pizzy, no prostě ráj a já jsem to zjistil až po dvou měsících. Hajzlík jeden!”

Hahaha! To jsi byl o hodně ochuzený. 

Čurda: “To jsem byl, protože jsem tam celou dobu jedl jenom fazole a kukuřici. Nic jinýho tam totiž nedělají. Ještě si to jídlo musíš hodně osolit, aby to mělo vůbec chuť. Potom tam mají jejich černý čaj s mlíkem, na který jsem si taky dlouho zvykal. V tom byla Etiopie, kde jsem byl letos, lepší. Italové, kteří tam byli v 52. roce, je naučili vařit pizzu a těstoviny, takže pizza chutná víc jako pizza. A hlavně mají v Etiopii točený pivo na každým rohu, které je naučili vařit dokonce Češi.”

Měl jsi v průběhu těch 5. měsíců, slabou chvilku, kdy jsi to chtěl zabalit?

Čurda: “Kdyby letenky stály 500,- Kč, tak asi letím domu. Celkem i soustředění byly dost nákladné a já si dost vážím každé koruny. Tak jsem si často říkal, že to přetrpím a pak si koupím nějaký hodinky, až se vrátím. Ale nebylo to nic, co by se nedalo vydržet. Nedokázal bych žít s tím, že bych se sbalil a jel domu jako srab. Zklamal bych sám sebe a můj další hnací motor, byl ten film Běžci v Keni, který jsem chtěl natočit. 

První rok jsem jel do Keni s 80% kvůli běhu a 20% že něco natočím. Postupem času, se to měnilo a pak jsem tam byl z 60% kvůli běhu a 40% kvůli filmu.

Skrz Běžci v Keni se Ti podařila jedna hezká věc. Co to bylo?

Čurda: “Tam kde jsem bydlel, jsem potkal místního maséra, který byl bývalý běžec. A on si na svém pozemku založil školu. Vzal mě k němu domů, což byla hodina a půl cesty od místa, kde jsme bydleli. Když jsem viděl, jak to tam vypadá, taková kůča z plechu, chtěl jsem mu pomoct. Napadlo mě vybrat pár peněz přes ten film. Vlastně už v průběhu pobytu jsem hodil na instagram jeho příběh a povedlo se mi vybrat 7 tisíc, které jsem mu předal, než jsem odjížděl. 

Po vydání filmu Běžci v Keni se mi podařilo vybrat 55 tisíc korun, ze kterých se následně postavila pořádná zděná škola. Konečně měla elektřinu, dveře a střechu. Mám krásné záběry ze stavby té školy, které jsem nezakomponoval do filmu. Až budu po premiéře Běžci v Etiopii, sestříhám záběry do krátkého videa, které dám na YouTube.

Do Afriky jsi jezdil trénovat na půlmaraton. Jaké jsi měl po návratech úspěchy?

Čurda: ”Běžel jsem pražským půlmaraton. Po prvním návratu z Keni, jsem doběhl čtvrtý, druhý rok jsem doběhl třetí. Můj cíl byl zaběhnout osobní rekord pod 1:10:00, což se mi povedlo. Byl jsem spokojený, cíl splněn, můžu skončit s běháním.”

To jsi si sice řekl, ale letos jsi se vydal do Etiopie. 

Čurda: “Ano. Strávil jsem celkem rok v Africe plus 2 měsíce, kdy jsem byl v tom Maroku.”

Uvidíme film i z této přípravy?

Čurda: ”Určitě, včera jsem dodělal finální render. Film Běžci v Etiopii má 1 hodinu 40 minut a není to už taková romantika, jako byli Běžci v Keni.”

Kdy se můžeme těšit na premiéru? 

Čurda: “Premiéra bude v Prachaticích 24.6.2020 v kinosále a potom 13.7.2020 na Hluboké nad Vltavou. Peníze z obou dvou promítání půjdou na dobrou věc. Dobrovolné vstupné z Prachatic půjde na Hospic a peníze z Hluboké poputují na Bazalku, Centrum tělesně postižených. 

Nenecháme si premiéru filmu Běžci v Etiopii uniknout a uvidíme se v Prachaticích! S tebou se ale ještě neloučíme. Máme spoustu informací o tvém letošním pobytu v Etiopii, kterými příští týden 21.6.2020 navnadíme ostatní na tvou středeční premiéru. 

Budeme se těšit zase za týden. 

Pokud jste ještě neviděli film Běžci v Keni, zde je odkaz.  Čurdu můžete najít na jeho Instagramu, Facebooku. Pokud máte nějaké dotazy na nás, neváhejte se nám ozvat ať do komentáře či na Instagram/Facebook.

S láskou vaši Double Traveller! 

---