Běžci v Etiopii – Jirka Csirik – 2. část

Krásný den všem! Dneska vám posíláme pokračování článku s Jiřím Csirikem, které bude navazovat na předešlý článek Běžci v Keni. Čurda se totiž rok po návštěvě Keni rozhodl, že pojede do Etiopie. No a tak vznikl námět k filmu Běžci v Etiopii!

Připomeneme informaci, která je zmíněná i v předešlém článku a to- premiéra filmu Běžci v Etiopii už 24.6 v Prachaticích a další promítání na Hluboké 13.7. Vstupné dobrovolné a výdělek z filmu poputuje na dobrou věc. Podpořte Čurdu a pomozte Hospicu v Prachaticích / Bazalce, centru tělesně postižených.

Když zůstaneme u tvého nového filmu Běžci v Etiopii, peníze z něj tentokrát nepůjdou na žádnou školu v Africe. Nenaskytla se ti příležitost potkat někoho podobného, jako maséra v Keni?

Čurda: “V Etiopii jsem nepotkal nikoho, nebo nic, žádnou lokální školu, kterou bych podpořil. A hlavně jsem zjistil, že pokud vy sami nejedete do té Afriky a nemáte tam žádný podobný projekt, tak ty peníze se ztratí někde po cestě. Třeba v té Etiopii postavili Francouzi vodní vrt a řekli těm vesničanům, že ho mají promazávat. Přijeli tam znovu za rok a vrt byl zadřenej a nikdo tam nechodil. Pak jim ti domorodci řekli, že chodí po generace pro vodu 5 – 6 kilometrů daleko, kde se potkaji s lidmi z vedlejších vesnic a pokecaji si. Oni jsou takhle zvyklí a většina z nich ani nechce pomoct.”

Proč myslíš, že to tak je?

Čurda: “Oni si tu práci neumí ulehčit. Oni jsou podle mě tam, kde jsou, protože to i trochu chtěji. Dám příklad ještě z Keni – Byla tam jedna lepší restaurace, která měla obsáhlý jídelníček a ostatní restaurace ji okopírovali, aniž by třeba někdy vůbec měli ty jídla. Pak měli jídelák o 20 jídlech, ale ve finále dělají 4.”

Jak je to v Africe celkem s jídlem?

Čurda: “Tam, kde jsem byl já nikdo nevěděl, co je hamburgr. Ani neví, co je McDonald. Třeba v těch větších městech to ví, ale tam, kde jsem byl já, neměli ponětí.”

Ukazoval jsi jim někdy něco Evropského?

Čurda: “Jo, tak třeba se jim strašně líbí naše dechovka. A hlavně když jsi bílej, tak tě lidi uctívaji. Myslí si, že když jsi bílej, tak jsi něco víc. V Té Etiopii už to tak třeba nebylo, tam tě berou normálně. Třeba i ty holky, když už jsme u těch holek, tak jsou…“

… když jsme u těch holek? Nikdo o holkách nemluvil…

Čurda: “..teď už jo, tak jsou výrazně hezčí Etiopanky. Protože mají evropský obličej, jsou černý a maji hladší vlasy. Ty Keňanky maji vlasy jako kartáče a nechávají si je většinou naplést.”

No a tak teda, když už jsme u těch holek,…

Čurda: “Ne, žádnou jsem neměl. Původně jsem si říkal, že bych to chtěl zkusit. Ale pak, když jsem viděl jaký to tam je, tak jsem si říkal, že budu mít spíš půl roku půst. Měl jsem tam rande, dokonce jsme byli domluvený, že mi splodí děti a já jí budu posílat nějaký peníze.. a ona souhlasila. Jsem jí právě říkal, že budu mít v Africe budoucí šampióny, v 15 si je stahnu sem do Česka a budu tu frajer. 

Takže jestli to bude číst nějakej běloch, kterýmu to tady s holkama nejde a chtěl by třeba jednou děti, tak doporučuju Keňu. Oni jsou tam dost divoký.”

Naučil jsi lidi v Africe nějaká česká slova?

Čurda: “Naučil jsem je pár českých slov, třeba – Ty zmr*e – pak třeba i – Ukaž kozy – a tam byl jeden kluk, kterýmu to šlo fakt dobře. Pak mi říkal, že za mnou přijede do Česka a že bude chtít vidět hodně white kozy. Ale víc toho bude ve filmu Běžci v Etiopii, tak se nechte překvapit.

Jinak je spousta lidí, co ten film nedokoukalo a řeklo, že to je rasistický. Což mě mrzí, protože ve finále jak by to mohlo být rasistický, když jsem vybíral peníze na školu pro černochy. Důležitý je mít selskej rozum a ten používat. Rozeznat humor od rasismu, ale bohužel ve světě to tak nefunguje.

Měl jsi s tim problém? Celkem s rasismem v Africe?

Čurda: “Ne, ty černoši v Africe to tak vůbec neberou. To neni jak černoši v Americe. Já jsem se jich v té Keni i ptal, nevěděl jsem, co si můžu dovolit. A oni mi sami řekli, že jim to nevadí, že to špatně vůbec neberou. Hlavně oni sami si z toho dělají srandu. Mají taky narážky, jsou to prostě lidi jako my, akorát jsou černí.

Třeba se mi stalo, že jsme šli kolem nějakého obřadu dospělosti a oni nás na něj pozvali a pohostili nás, jako místní. Nedovedu si představit, že by tady měl někdo narozky a šli by kolem 3 černoši a oni by řekli – Pojďte si sednout k nám.”

Jak jsi v té Etiopii trénoval? Čím jsou běžci v Etiopii výjimeční? 

Čurda: “Oni vynikaj proto, že nemají jinou motivaci. V Africe, když chceš být úspěšný, tak musíš být policista, voják, nebo běžec. Když jdou běhat a jsou dobří, tak si za tu jednu sezónu vydělají na celý život. Koupí si pozemek, pole, pár krav a z toho žijou. Pak jsou tam ale vyčůraní manažeři, kteří je za ten rok uženou a vezmou si pak provizi třeba 50%. Taky je tam doping, oni se s tím jako stát netají, že je tam státem řízenej doping.

Hlavně oni ví, že běh mají jako přežití. Oni běhaji v rozpadlých botech, který já jsem tam odběhal za těch pár měsíců a oni v nich pak ještě třeba rok běhaji. Maji to jako hnací motor. Spousta lidí se nikdy neprosadí. Tak je třeba 800 běžců, kteří jezdí pravidelně do Evropy a vydělávají si takhle peníze.

Tahle corona-situace je pro ně horší, než pro mě. Protože oni mají jednu dobrou sezónu a to jim stačí, ale pro někoho je to všechno. Jsou lidi, co nemají co jíst, ale čekají třeba 4-5 let, až přijde nějakej evropskej manažer a všimne si jich a vezme je do Evropy. Oni sami jet nemůžou, protože nedostanou víza. Ale i tak jsou jsou skromní. 

V Etiopii je to podobný, ale tam si myslim, že budou mít větší peníze. Možná je to tim, že jsme bydleli u hlavního města. Bydleli jsme taky u jedný holky co běhá a ta měla doma i záchod, sprcha, kde občas tekla i teplá.”

Potkali jste tam za váš celý pobyt někoho známého?

Čurda: “Potkali, zrovna když jsme přiletěli do Keni, tak na letišti David říká – Hele! To je Kipchuge! – A Eliud Kipchuge vlastně vyhrál olympiádu, teď má světový rekord na maraton. A my jsme si s ním sedli a povídali jsme si. On sám nás pak vzal svym autem z letiště do toho města, kde jsme měli bydlet. Tak mi řekněte, jakej jinej olympijskej vítěz a rekordman by tohle udělal. On je Keňská celebrita, přitom běh je jejich národní sport. Pak jsem ho paradoxně potkali ještě 3x.

Jaký tvůj zážitek je pro tebe ten nejlepší/ nejsilnější?

Čurda: “Nejsilnější byla ta škola. A nejlepší byl výstup na Mount Kenya. Byli jsme i na Safari, což mě moc neoslovilo. Jeli jsme tam totiž, když migrovali stáda a to je třeba stádo o několika tisících. Ten výstup byl pro mě asi nejlepší, byla to nádhera. Příroda, pak zapadající slunce.. A my jsme tam šli i tak trochu na pankáče, protože jsme tam jeli běhat a nechodit na výstupy. Neměli jsme tam sebou žádný teplý oblečení. Měli jsme jít tři, ale ten jeden dostal malárii, takže jsme šli jen dva. 

Malárii?!

Čurda: “Jojo, ten málem umřel. To byl starší týpek z Budějic, taky běžec a ten kdyby si nezavolal večer doktora, tak umřel. Doktor přijel, nadopoval ho antibiotikama a byl týden v nemocnici. Očkování na to stejně nepomůže, protože těch druhý malárie je tolik, že to prej nefunguje. Jediný, co funguje, jsou ty antimalárika, což neni pro tělo nic dobrýho a má se to brát jenom když fakt jde do tuhýho. To přenáší samice komára. V Etiopii třeba komáři nebyly vůbec, tam zase byly hyeny. 

Co internet, vlastně?

Čurda: “Internet? Tyjo, Keňani to maji vymakaný! Skoro všude maji 4G síť a mají vlastně tzv. empesa. Když mají nabytý mobil penězma, platí si z nich data a můžou z toho platit i v obchodě. Každý obchod má kód a ty na ten kód pošleš peníze. Takže mu přijdou smskou peníze. 

V Etiopii byl internet zase špatnej. Tam, když jsem chtěl po holce poslat třeba zadek, nebo něco, tak než se mi ta fotka načetla.. to byla věčnost..

Letos se ti teda kvůli corona-situaci nepodaří běžet půlmaraton?

Čurda: “Asi bude půlmaraton přesunutý na podzim, ale ten efekt krvinek už tam nebude. Do tý výšky jsem vlastně jezdil jen kvůli těm krvinkám a člověk tam i hodně zhubne. V Keni jsem zhubl 10 kilo, teď jsem momentálně třeba o 12 kilo těžší, než jsem byl ještě před měsícem a půl v Etiopii. Karanténa a tak, znáš to. No a největší efekt máš ty první 3 měsíce po návratu, to v tobě krvinky zůstávaji a drží se ti váha. Půlmaraton na podzim už pro mě úplně ztrácí efekt, protože mi krvinky drží teď do července. Ale poběžim.” 

Přemýšlíš, že bys jel příští rok někam jinam?

Čurda: “Přemýšlel jsem o Coloradu, ale to je už úplně o jiných penězích. Ta první Keňa mě vyšla na 70 tisíc, druhá na 50 tisíc a teď ta Etiopie na 80 tisíc. Colorádo by vyšlo na 150-200 tisíc. 

Tybláho. To bys potřeboval sponzora.

Čurda: “Já mám nějaký malý sponzory, ale když mi někdo dá třeba 20 tisíc, tak budu rád a bude to pro mě hodně. Bude to můj největší sponzor. Každýho příspěvku si vážim. 

Změnilo tě to? Jako člověka?

Čurda: “Určitě mě to hodně změnilo. Řekl bych, že dřív jsem nepřemýšlel tolik nad životem, byl jsem se sebou nespokojenej a nešťastnej. Já jsem nikdy do toho běhu nedával tolik, co třeba ostatní běžci. Vždycky jsem si ten život užíval, protože si myslim, že musíš žít život tak, abys ty sám byl spokojenej. A je úplně jedno, co si myslí ostatní. Jsem rád, že mě podporují doma a to je nejdůležitější. 

Jakým mottem se řídíš?

Čurda: “Ať každý den stojí za to. To je z Titaniku.”

Ty jsi hrozná romantika! To kdybys vybalil na ty černošky, hned by za tebou přijely!

Čurda: “Ony neznaji Titanik..

Chtěli bychom Jirkovi alias Čurdovi moc poděkovat za tento rozhovor. Dozvěděli jsme se spoustu informací jak o Africe, tak o samotném Jirkovi. Potvrdil nám svůj úžasný smysl pro humor a hlavně připomněl pokoru, kterou by leckdo na jeho místě postrádal. 

Děkujeme a těšíme se na tebe ve středu na premiéře filmu Běžci v Etiopii!

Vám všem děkujeme za pozornost a doufáme, že vás dnešní článek pobavil, ale i přiměl se zamyslet nad situacemi, které denně prožíváme. Nad věcmi, které nám připadají samozřejmé, ale stále se na světě najde někdo, kdo je bere jako zázrak. 

Více fotek najdete u nás na Instagramu – doubletraveller případně na Facebooku – DoubleTraveller1

Těšíme se na vás zase za týden!

S láskou vaši Double Traveller! ❤️

---